Nicméně tři měsíce jsou dle mého názoru celkem dlouhá doba k vytvoření relativně objektivního názoru na danou destinaci, tudíž jsem se rozhodla sepsat pár mých postřehů ze života v Lotyšsku.
Riga je největší město Pobaltí. Jméno město (moře, kuře, stavení - ha-ha) pravděpodobně získalo zkomolením slova "ringa", což znamená "smyčka" či "oblouk" a zřejmě odkazuje na četná ramena a velkou okrouhlou zátočinu, jež tu před svým vyústěním do moře tvoří řeka Daugava, která městem protéká.
I když Riga dle mého skromného názoru zrovna nepatří mezi metropole, která vám metaforicky ukradnou srdce, je to celkem hezké město.
Nutno však podotknout, že drtivá většina památek, které v Rize skutečně stojí za vidění, nese rukopis německých architektů a stavitelů.
Jedno se ale Lotyšům upřít nedá: jsou rozhodně mnohem vlastenečtější než my Češi. Zatímco u nás visí vlajky pouze na veřejných budovách a to většinou jen během státních svátků a všude jinde jedině v případě, že se někde hraje fotbal nebo hokej, v Lotyšsku visí národní vlajka téměř na každém druhém domě i bez jakéhokoliv vnějšího důvodu.
Během listopadu v rámci oslav nezávislosti zároveň mnoho Lotyšů připnulo na kabát stužku v národních barvách (no schválně, kolik z vás vidělo během listopadu někoho, kdo by měl na kabátě i něco jiného, než "Zeman není můj prezident"? :)).
Silné projevy vlastenectví v Lotyších zřejmě probouzí vysoká míra přistěhovalců. V Lotyšsku žije opravdu vysoké procento Rusů (prý až 40%). Někdy mám ale pocit, že to procento musí být ještě vyšší, jelikož často více než lotyštinu slyším v ulicích Rigy právě ruštinu.
Co se týče lotyštiny, Lotyši na sebe vzájemně volají "Čau!" stejně jako my a některá slova jsou totožná či při nejmenším podobná češtině.
V Rize je i "česká" hospoda zasvěcená Švejkovi. Slovo česká v uvozovkách píšu proto, že se tam sice čepuje české pivo a na zdi jsou obrazy se Švejkem, ale kuchyně, kterou vydávají za typicky českou není česká ani omylem.
Vřele však doporučuji návštěvu národní opery. Ceny lístků jsou více než příjemné (poměrně slušné místo se dá sehnat v přepočtu už za 170,- Kč). Díky tomu jsem během svého pobytu zhlédla téměř všechny Tchaikovskyho balety :-)
Za návštěvu stojí i četná muzea, ve většině z nich je vstup zdarma. Za sebe doporučuji zejména "Muzeum války", kde si lze prohlédnout historii lotyšského válečnictví od počátku 20. století až po současnost či "Muzeum okupace Lotyšska v letech 1940-1991".
Další věcí, která mě docela překvapila, bylo velké množství koček, které se bezprizorně potulují po ulicích Rigy.
Co se týče dopravy, člověk se tady může cítit skoro jako doma - tramvaje, trolejbusy a autobusy místní městské hromadné dopravy nesou pečeť "Made in Czech Republic".
MHD je tady velmi levná, v přepočtu 6,- Kč za lístek. Tarifní pásma v Rize nejsou nijak odlišena (za stejnou cenu tak jedete třeba jen jednu zastávku i až na druhý konec města).
"EmHáDéčkem" se dá za necelou hodinku cesty dostat i k moři.
V Lotyšsku nemají stejné obchodní řetězce jako u nás - na Tesco, Kaufland a Billu tady rovnou zapomeňte. Místo toho tu je Rimi a Maxima. Vzhledem k tomu, že velká většina značek a produktů pro mě byla ze začátku zcela neznámá, měla jsem při nákupu potravin občas trochu problémy (místo jogurtu jsem si koupila zakysanou smetanu apod.).
A ještě jedna věc mě v Lotyšsku zaujala: veškerá mužská jména a příjmení vždy končí na písmeno "s" (př. Kaspars Karklins, Herberts Linteres, Justins Biebers,...).
Zároveň na písmeno "s" končí i všechna podstatná jména v mužském rodě.
A teď už trochu toho vizuálního potěšení z Lotyšska :)
***
A zde naleznete článek o mém Erasmu v Lotyšsku jako takovém :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat